Kdyby se mě někdo zeptal, jaká byla moje cesta do našeho sboru, musela bych začít pravděpodobně tam, kde začíná moje celoživotní cesta – u mého samotného narození. Protože vše, co mě od té doby potkalo určitým způsobem přispělo k tomu, že jsem dneska tam, kde jsem – jsem členkou Církevního sboru ECAV v Praze a v ČR, ve kterém zastávám funkci místodozorkyně a vedu dětské besídky i klub maminek. Moje cesta do sboru tedy začíná tím, že jsem se narodila do evangelické rodiny. Tedy musím se opravit – skoro každé manželství v předešlých generacích mé rodiny bylo smíšené, katolicko-evangelické. Nakonec se vždy jednomu z těchto dvou vyznání přikládala větší váha (většinou se jednalo o vyznání muže) a děti byly pokřtěny v té […]

Moje cesta do církve aneb jak jsem se stala členkou – Magdalena A. Hromadová[...]

Stalo se to na Štědrý den o Vánocích před třemi lety, ale začátek je třeba hledat v minulosti o něco hlubší. Táhlo mi tehdy na třicet let a po několika životních a hlavně milostných kotrmelcích jsem tak nějak nevěděl, co se svým životem. Vysokou školu jsem po 7 letech přerušovaného studia úspěšně nedokončil a zatím co se mí spolužáci houfně ženili a zakládali rodiny, já měl to štěstí, že jsem mohl chodit po plzeňských klubech a jako správný bohém debatovat o smyslu a nesmyslu života nad sklenkou nějakého toho moku. Tehdy jsem si oblíbil jeden plzeňský klub, říkejme mu třeba Kafé Panoptikum. Neřekl bych, že by ten název byl kdy přesný. Káva se tu sice dala koupit a dokud fungoval […]

Moje cesta do církve aneb jak jsem se stal členem – Miroslav Balú Vaňáček[...]

Bylo mi kolem pětadvaceti, kdy za mnou přišel můj přítel s prosbou, jestli bych nešel za kmotra jeho synovi. V té chvíli jsem si uvědomil, že já vlastně kmotrem být nemůžu, protože nejsem pokřtěný. Najednou se mi vybavily vzpomínky na mého dědečka. Byl to vlastně můj nevlastní dědeček – naši se rozvedli když jsem chodil do třetí třídy, na kterého dodnes s láskou vzpomínám. Bylo mi čtrnáct let a já jsem v něm objevil vzácného člověka a upřímného křesťana. Často jsme si spolu povídali a já jsem se nejenom dovídal tolik nových věcí o křesťanství, ale také jsem se mohl na jeho životě přesvědčovat, jak toto křesťanství vypadá. Škoda jen, že to trvalo jenom jeden […]

Moje cesta do církve aneb jak jsem se stal členem – Pavel Pavlík[...]

Môjmu rozhodnutiu vstúpiť do cirkvi predchádzalo dlhé obdobie, ktoré z rôznych strán formovalo môj pohľad na ECAV. Dva aspekty tohto formatívneho obdobia si zaslúžia detailnejšiu diskusiu, aj keď viem, že aj ďalšie okolnosti prispeli k finálnemu rozhodnutiu vstúpiť do cirkvi. Z tých dvoch stojí na prvom mieste moja rodina, presnejšie manželka a jej širšia rodina. Keď sme sa pred mnohými rokmi zoznámili, vedel som veľmi dobre, že pochádza z praktizujúceho evanjelického prostredia, konkrétne z pietizmom inšpirovaného pôvodne nemeckého prostredia Východného Pruska. Po usadení sa v Prahe som spolu s ňou začal príležitostne navštevovať služby v pražskom anglickom zbore. Bolo to moje prvé uvedenie do cirkvi a Jamesovi Krikavovi vďačím za prvé kroky, ktoré ale neboli […]

Moje cesta do církve aneb jak jsem se stal členem – Juraj Hvorecký[...]

Narodil sa v roku 1978, pochádza z Hermanoviec nad Topľou. Po absolvovaní gymnázia v Prešove študoval v rokoch 1997 – 2002 na Evanjelickej bohosloveckej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. Po ordinácii pôsobil ako kaplán v Bardejove a farár v Liptovskom Hrádku-Dovalove. Od roku 2009 bol tajomníkom biskupa Východného dištriktu ECAV Slavomíra Sabola. Vo voľbách v roku 2019 si ho veriaci Východného dištriktu ECAV vybrali spomedzi troch kandidátov za nového dištriktuálneho biskupa. Do funkcie ho na šesťročné obdobie inštalovali začiatkom februára v Chráme sv. Trojice v Prešove. S manželkou Emíliou Mihočovou majú tri deti. V roce 1997 jsi nastoupil do prvního ročníku studia teologie na bratislavské EBF UK. Z jakého duchovního prostředí jsi tehdy přicházel a za jakých pohnutek vzniklo tvé rozhodnutí stát se bohoslovcem […]

Rozhovor s biskupem VD ECAV na Slovensku Petrem Mihočem[...]

Pozdrav: Milost vám a pokoj, ať se vám rozhojní  poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána. (2P 1,2) Text kázání: Ř 6, 3-8 Milí bratři a sestry, v lednu 2019 jsem byl na evangelické faře v Ostravě a ve staré křestní knize jsem poprvé viděl zápis o svém křtu. Bylo to pro mne něco zvláštního vidět, že různí lidé: rodiče, kmotři, farář, na mne mysleli a něco pro mne zorganizovali, učinili něco dobrého, krásného, hlubokého, trvalého, duchovního, v době, kdy já o světě moc nevěděl, nebo ne tak jako dnes. Znělo nade mnou Boží slovo, lidé se za mne modlili a podle rozkazu Kristova mě pokřtili čili spojili s Pánem Bohem, ponořili do Božího jména znamenajícího věčnou záchranu. […]

Kázání Marka Říčana o křtu nemluvňat[...]

Kdyby se mě někdo zeptal, v čem vidím hlavní bídu současných evangelických církví, v čem vidím hlavní problém, odpověděl bych docela stručně a jednoznačně: V tom, že jsme ztratili víru v účinnost Božího slova. V tom, že nevěříme, že slovo Boží působí svou vlastní silou a jeho účinnost nezávisí na tom, jak je kazatel výmluvný či jak dobří jsme křesťané. Kéž by kazatelé měli pravou výmluvnost a kéž bychom byli dobrými křesťany a nepřekáželi Božímu působení tím, že druhé pohoršujeme svým jednáním. Ale mělo by nám být jasné, že úspěch Božího díla mezi námi nezávisí na našem jednání a na našich kvalitách. Jinak je nebezpečné pouštět se do tak dobrodružné věci, jakou je víra […]

Kázání Jaroslava Vokouna na text z Evangelia podle Lukáše 8, 4-8[...]