Putovní výstava Jiřího Třanovského pokračuje! V tomto roce máme naplánované čtyři postupná představení života Jiřího Třanovského. V Plzni už se uskutečnilo podle plánu, v Brně si vyžádaly obavy a omezení v souvislosti s koronavirem přesunutí termínu na Advent. Ale otevření v Bystřici nebylo ničím rušeno, a tak si všichni zájemci o život Třanovského přišli na své v sobotu 5. září 2020. Organizačně vše připravila naše partnerská Luterská evangelická církev augsburského vyznání, která toto zastavení hostila ve svém Luterském centru, kde se nacházejí kanceláře církve i prostory sboru v Bystřici. Z Prahy naši církev reprezentoval bratr biskup Marián Čop, sestra kurátorka Lenka Hudobová, bratr ředitel Ján Maca a docent Petr Hlaváček. O hosty a celou vernisáž se organizačně staral bratr laický kurátor […]

Vernisáž putovní výstavy Jiřího Třanovského v Bystřici (Ján Maca)[...]

Základním etickým principem v medicíně je úcta a respekt k životu. Nejenom k životu výkonnému, užitečnému, úspěšnému a šťastnému, ale i – či zejména – k životu spojenému s utrpením, ztrátou soběstačnosti, fyzické i psychické integrity. Problém eutanazie se objevil zhruba v polovině minulého století, a to výlučně v rozvinutých zemích. Eutanazie se začala rozvíjet zejména v zemích Beneluxu.   Eutanazie je aktivní, záměrné usmrcení pacienta na jeho vlastní žádost lékařem. Nejedná se o ukončení léčby na žádost pacienta, ani o poskytnutí terminální analgosedace.  Eutanazie není aktivní vybíjení nemocných, kteří nejsou schopni vyjádřit svůj názor (dělo se v Německu v 30. a  40. letech 20. století.) . Eutanazie není vzájemná dohoda mezi lékařem a pacientem o nenasazení další léčby, která by neúměrně prodlužovala jeho utrpení v situaci, kdy […]

Eutanazie (Nadežda Pagáčová)[...]

Zdá se, že jednou z priorit současného vedení magistrátu a městských částí Prahy jsou pomníky – jejich stavění a bourání. Je to součástí trendů ve světě – vzpomeňme boření pomníků v USA během demonstrací Black lives matter, ničení soch a pomníků v Polsku a na Ukrajině. Moje cynické já krokům magistrátu rozumí: o kulturně – symbolických otázkách si každý něco myslíme, týkají se obecně mravních hodnocení dějin, naší minulosti, nás jako lidí, Čechů, takže nás nenechávají neutrálními, snadno mobilizují. Pro politika je tak jednodušší hrát touto kartou, něž se věnovat tématům jako nedostupnost bydlení, organizace sociálních služeb, managmentu městských podniků, dopravě, kvalitě školství, hyperturismu. Pro politický úspěch má boření a stavění pomníků […]

Trampoty s pomníky v Praze (Juraj Laššuth)[...]

Trampoty nalevo Sociální demokracie jde v Evropě od porážky k porážce – tento řetězec trvá už příliš dlouho, trend je setrvalý a obecný. Kde se stala chyba? Jak tento trend zvrátit? Zdá se, že klíčem není jen otázka marketingu, ve smyslu, když si soc.-dem. strany najmou lepší agentury, výsledek se dostaví. Problém ČSSD nespočívá jenom v tom, že média vlastní oligarchové a političtí protivníci, a že pro ČSSD nepracuje marketingový guru jako Mára Prchal. Problém není, že levice nemá moderní zbraně, se kterými by uměla vítězit, ale že bojuje pod špatnou vlajkou, bojuje špatné války a zvolila si nepřátele, proti kterým neumí mobilizovat. Neboli ještě jinak – levice potřebuje znovu promyslet svoje opodstatnění, […]

Náhled do dilemat na levici s malým přesahem do života církve (Juraj Laššuth)[...]

Recenze knihy: Ullrich, Daniel; Diefenbach, Sarah; Es war doch gut gemeint: Wie Political Correctness unsere freiheitliche Gesellschaft zerstört, München 2017, 288 s. Mnohý z nás se jistě už léta snaží postihnout „gramatiku“ ideologie, která výrazně určuje soudobou euroatlantskou společnost. Někomu to připadá levicové, jinému socialistické, další nadává na  „rudozelené“, jiní se zaměřují na utopické rysy tohoto diskursu a souzní jim to s Gorkého „děťmi soĺnca“, sluníčkáři – žádná nálepka ale nesedí. Stoupenci těchto idejí obvykle dávají najevo  morální převahu nad většinou svých spoluobčanů (virtue signalling), tedy jakési sekularizované farizejství? Podle autorů knihy, kterou chci představit, lze vidět tento fenomén i jako pseudonáboženství, sektářství, zaplňující za Západě vakuum po tradičním […]

Nenoste sombrera! Jak politická korektnost rozbíjí naši svobodnou společnost (Jaroslav Vokoun)[...]

Na téma národ a nacionalismus neslyšely generace socializované v posledních třiceti letech asi nic positivního – obojí se jevilo jako překážka v postupu vítězného liberálního universalismu. Ale ani my starší jsme o těchto tématech nic dobrého neslyšeli, jen odsuzování buržoazního nacionalismu a chválu socialistického internacionalismu. Možná už té kritiky bylo moc, možná ji zpochybňuje i to, že varování před „nacionalismem a populismem“ zaznívá dnes hlavně z úst poválečných elit, jejichž čas už vypršel a jim se jejich odchod z politického výsluní jeví jako konec demokracie – nevím, v každém případě se kniha izraelského filosofa Yorama Hazonyho s provokativním názvem The virtue of nationalism (New York 2018) stala rázem „světovým“ bestsellerem. Nechme se tedy vyprovokovat, opusťme „bezpečný prostor“ […]

Národ a nacionalismus očima izraelského filosofa. Recenze: Yoram Hazony – The virtue of nationalism (Jaroslav Vokoun)[...]

Je po voľbách, a volebná kampaň, to je  zvyčajne čas debát: čo je kľúčový problém Slovenska, kde sú jeho príčiny, ako ich riešiť, kto si zaslúži, aby mu bola zverená vláda. A keďže ide o moc, takéto úvahy nie sú v kampani len školskou hrou, pred voľbami sa (zvyčajne) myslí vášnivo, razantne: chcete presvedčiť, pretože keď presvedčíte, môžete jednať, resp. zvyšujete šancu, že vaše okolie, Slovensko, bude také, aké by ste si ho vy priali mať, v opatere ľudí, ktorým dôverujete. Jar 2020 tak je skvelým obdobím pre politický komentár – kampaň dá podnety, nástojčivosť a vášnivosť, pocit, že o niečo ide, koniec kampane zase odstup, pokoj potrebný k nestrannosti, […]

Stav Slovenska na jar 2020 (Juraj Laššuth)[...]

Naše církev se rozhodla vyhlásit 2020. rok Páně jako „Rok vyznání a pokory“, zároveň se však rozhodla připomenout v rámci tohoto roku asi nejvýznamnějšího českého (ne ve smyslu národním, nýbrž ve smyslu státní příslušnosti k Zemím koruny české) luterána – pokorného vyznavače: kněze, kazatele, trpitele, hudebníka, hudebního skladatele, „hudebního vydavatele“, náboženského spisovatele a překladatele Jiřího Třanovského. Protože je Jiřík Třanovský bytostně spjat se Slezskem a slezskými luterány, neboť z tohoto prostředí vzešel a v něm byl formován, vidí naše církev v připomínce jeho osoby styčný bod s naší partnerskou církví LECAV (jakož i SCEAV): odtud právě výstava a proto výstava putovní, aby „putovala“ oběma našimi církvemi, a tak nás spojovala a propojovala (duchovně sjednocovala). Tak se ještě před „šílenstvím kolem koronaviru“ mohla […]

Stalo se v Plzni: Vernisáž výstavy o Jiřím Třanovském[...]