4. neděle postní (Lætare)
MODLITBA
K: Pomodleme se…
Ježíši Kriste, náš Bože a náš bratře! Nacházíme se sice v postní době, ale je neděle; v postní době bychom zajisté měli činit pokání, a přece bychom se dnes měli radovat z tvého odpuštění. Dej nám tedy, ať v téhle zvláštní době myslíme na oba základní kameny naší víry v Tebe, na tvou smrt na kříži i na tvé vzkříšení.
Dnes z Evangelia uslyšíme, že jsi nasytil více než pět tisíc lidí, a že to nebylo ani populistické ani triumfalistické gesto, nýbrž znamení přítomnosti a budoucnosti tvého království; vždyť jsi jasně odmítl, když chtěli přijít a provolat Tě takovým králem, jakými jsou naši pozemští vládcové. Pane, vyznáváme, že my samy často podléháme tomuhle pokušení populismu a triumfalismu, že nám často stačí jen „chléb a hry“ a toho, kdo nám tohle i jen slibuje, jsme ochotni provolat králem, schopni volit. Pane, smiluj se nad námi a odpusť nám naši lidskou slabost. Pane, doznáváme, že více než svoboda „jdoucí ruku v ruce“ s osobní odpovědností je nám vlastní touha dát se vést „pevnou rukou“, ať už je to „tvrdá ruka“ diktátora nebo „neviditelná ruka trhu“. Pane, smiluj se a odpusť nám.
Dnes vidíme důsledky téhle naší zvrhlé touhy v tom, co se děje na Ukrajině, kolik a jakého zla dovede napáchat jeden diktátor. Kriste, smiluj se nad Ukrajinou: Vyžeň Putina, jeho vojáky, jeho démony i naše démony pryč; ať Ukrajina zůstane svobodnou zemí a nestane se okrajinou – okrajem Ruska. Podepři všechny, kteří tam bojují za svobodu vlastní i cizí, také tu naši. Buď s těmi, kdo zlo války nesou bezprostředně, zvláště s těmi, na které už dopadlo, když ztratili blízkého, zdraví či domov. Pomáhej všem, kdo utíkají, a dávej, aby byli přijímáni s láskou. Pane, smiluj se a dej, ať je válka zastavena.
O to prosíme Tebe, který jsi dárcem pokoje a který s Otcem a Duchem svatým v opravdovém pokoji žiješ a opravdový pokoj tvoříš.
L: Amen!
EVANGELIUM (2. BIBLICKÉ ČTENÍ)
K: Dnešní svaté nedělní Evangelium pro nás napsal evangelista Jan v 6. kapitole vv. 1–15:
1 Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji. 2 Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných.
3 Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. 4 Byly blízko židovské svátky velikonoční.
5 Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?“ 6 To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit. 7 Filip mu odpověděl: „Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ 8 Řekne mu jeden z učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: 9 „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!“
10 Ježíš řekl: „Ať se všichni posadí!“ Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. 11 Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. 12 Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!“ 13 Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly.
14 Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: „Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!“ 15 Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.
L: Sláva Tobě Hospodine. Amen.
KÁZÁNÍ
Milé sestry posluchačky a milí bratří posluchači,
Nasycení pěti tisíců, tak zní nadpis naší perikopy podle Českého ekumenického překladu, dílem nadpis dobrý, dílem nadpis špatný…
Dobrý nadpis je to proto, že nás vede k myšlenkám na všechny biblické novozákonní příběhy o Ježíšově nasycení zástupu. Tady zjišťujeme podivuhodnou věc, že popis zázračného sycení mnoha tisíců lidí je nejvíce zmiňovaným novozákonním příběhem, ozve se ve všech čtyřech evangeliích a připočteme-li i paralelní texty o nasycení čtyř tisíců, je tento příběh v Bibli hned šestkrát. Další zajímavostí je, že evangelista Jan, který jindy s laskavým humorem a nadhledem starce úmyslně líčí jinak příběhy, které známe od ostatních evangelistů, náš příběh najednou popisuje stejně jako oni. Naše perikopa je tak důležitá proto, že má přímý a blízký vztah k Večeři Páně, k Eucharistii. Nejenže se naše perikopa odrazila v událostech pozdější Ježíšovy poslední večeře, ale pak i v Bohoslužbě první církve; ale i naopak: zájem první církve, společné stolování, kterým žila, se odrazil i do Bible. Theolog či theoložka tu může znovu promýšlet vztah mezi Bibli a tradicí.
My se ovšem vracíme k nadepsání našeho textu nasycení pěti tisíců, neboť je to také nadpis velmi špatný. Špatný proto a v tom, že se míjí se zvěstí a jádrem textu, jelikož se soustřeďuje na zázračnou událost a její důsledek, nikoli na to, čím tato událost je. Pro evangelistu Jana není důležitá zázračná událost sama o sobě, ale je důležitá tím, že jde o „znamení“.
Janovský termín „znamení“ vyjadřuje to, že událost takto nazvaná ukazuje jinam, odkazuje hlouběji, že nestojí sama o sobě, ale ve vztahu a v propojení s ostatními velkými události dějin spásy. „Znamení“ je tedy vždy mnohovrstevnaté a je třeba těmito vrstvami projít, abychom se dostali k jádru. Zde je dobré si představit cibuli: když ji rozkrojíme, jsou vidět jednotlivé vrstvy až k jádru, zároveň všichni máme zkušenost s loupáním cibule, které se děje právě po oněch vrstvách; a to máme činit teď – jako kdybychom loupali cibuli, tak se máme promyslet přes jednotlivé roviny textu až k jeho jádru.
Takovou první vrstvou či slupkou je sama zázračná událost. Hned v úvodu textu čteme o lidech, kteří jdou za Ježíšem, protože viděli znamení, která činil na nemocných, tyto lidi přitahují právě zázraky – zázračná uzdravení. Na konci perikopy je Ježíš díky tomu, že zázrakem zajistil dost jídla pro všechny, viděn jako mesiáš. Je tohle dobré čtení Ježíšových znamení? Je tohle víra!? Jan to však vidí pozitivně: možná počátek víry… ale zůstat u téhle motivace nelze, poněvadž to vede ke špatným koncům: obyčejný populista bez obsahu může být neobyčejně viděn jako spasitel.
Druhou vrstvou je hora: horský pobyt či pobyt na hoře. Evangelista si ještě přisadí, když o hoře důsledně mluví se členem jako o „té (konkrétní) hoře“. Jenže které!? Jan nás vtahuje do hry… Jde snad o některou starozákonní horu (?): Tu, kde Hospodin daroval Mojžíšovi Zákon, anebo tu, kde některého svého proroka oslovil, dopřál mu vítězství či poskytl úkryt? Mohlo by jít o horu proměnění, kde Ježíš poodhalil svým učedníkům svou Božskou moc? Nebo je to hora nanebevstoupení, kde se Ježíš se svými učedníky na nějaký čas rozloučí? Jistě, Jan ve svém evangeliu horami šetří, ale právě tím si vytváří prostor pro narážky a odkazy k ostatním evangelistům. Jan však zmiňuje „tuto horu“ v proslovu Samařanky od studny ve 4. kapitole (v. 21), kde samařská žena před Ježíšem ukazuje ke Gerizimu jako k té jediné správné svaté hoře, kde se má Hospodin uctívat; ovšem Ježíš s ní mluví o jiném způsobu uctívání Boha, kdy už na konkrétní hoře nebude záležet, ale přesto se přiznává k Jeruzalému, kdesi v Judských horách. Výraz „ta hora“ totiž odkazuje k Ježíšovu „vyvýšení“, což je pro Jana paradoxně okamžik Ježíšova ukřižování a smrti, a to se přece stane na hůrce Golgotě, někde vedle Jeruzaléma. Jde také o narážku na Matoušovo kázání na hoře a Ježíšův mesiášský program… tedy a takhle se mimoděk uskutečňuje ona „větší spravedlnost“, v bytí pro druhé, v sycení hladových bez dalšího.
Třetí slupkou je časová a místní lokalizace naší perikopy: „početný lid“, „blízkost velikonoc“, „mnoho trávy“, „druhý břeh“, ostatní evangelisté zdůrazňují, že se událost odehrává „v pustině / na poušti“, kdežto Jan to hravě zamlčuje. Kráčí zde jednak o odkaz k minulosti, k hodu Beránka a exodu do zaslíbené země, kdy byl lid Izraele na poušti zázračně sycen manou. Ale běží též o odkaz k budoucnosti a „křesťanským Velikonocům“, k Ježíšově spásné smrti a k Ježíšovu vzkříšení. Nakonec jde i o eschatologický odkaz do dalekého i blízkého budoucna Božího království, ze kterého se už něco, už kousek zažívá na každé Bohoslužbě.
Čtvrtá poslední slupka je už samo jádro textu… ale zde je dvojí možná reakce: pochopení, anebo nepochopení. Jan si připravuje půdu svým typickým vtípkem, zatímco synoptičtí evangelisté vysvětlují Ježíšovu motivaci… sem na poušť Ježíš odchází do soukromí, jde přemýšlet, jde se modlit… Jan o Ježíšově motivaci mlčí – janovský Ježíš zkrátka ví – ví to, co je potřeba učinit –, zato motivace davu je jasná – Ježíšovo zázračné jednání. Ale stačí to? Tak jsme se ptali už na začátku. Ježíš provokuje a táže se jednoho z upozaděných mezi svými dvanácti učedníky: „Odkud – vezmeme chleba pro tolik lidí?“ Filip chodil s Ježíšem nějaký ten měsíc, Natanaela dovedl k Ježíši, tak to vědět měl… jenže on vyrukuje s „kupeckými počty“ a ekonomickým pragmatismem: „Nato by nestačilo ani 200 denárů, to jest vše, co aktuálně máme!“ O své vůli se připojí apoštol Ondřej: Naše možnosti jsou chabé, jen „pět ječných chlebů a dvě rybičky“, ale ty, Ježíši, by sis s tímhle věděl poradit… jenže pak pochybnost vítězí v otázce–konstatování: „Co je to pro tolik lidí!?“
Následuje Ježíšovo zázračné znamení! Bůh tvoří z ničeho! Bůh dává sílu a umí si poradit i tam, kde lidské, biologické, fyzikální možnosti končí… tyhle rozumu dostupné možnosti přesahuje.
Ovšem následuje špatné pochopení, totální nepochopení: „Chtěli se ho zmocnit a provolat ho králem!“ Nabídka, která se neodmítá? Příležitost, co dělá zloděje? Triumf populisty? Vážně stačí „chléb a hry“, „dát jim najíst“? Ježíš takovýmhle mesiášem rozhodně být nechce! A už vůbec nechce být politickým mesiášem z vůle lidu, Ježíš neuznává tezi: vox populi vox Dei – že by hlas lidu byl hlasem Božím. Někdy se musí i Bůh ztratit, když si lidé chtějí z člověka boha vytvořit.
K jádru textu nás tak nedovádějí žádní lidé… ale jen ono dvanáctero košů zbytků… symbol plnosti, kterou může dát a dává toliko Bůh. Zase janovský humor: To, co dvanáctka učedníků nechápe, to si s sebou odnese a ponese jako dvanáct košů, pro každého jeden!?
Sestry a bratří,
v úvodu jsem mluvil o špatném nadpisu naší perikopy, on je špatný především kvůli tomu, že naši perikopu vytrhává z kontextu celé šesté kapitoly Janova evangelia, jenže právě v tomto kontextu je naši perikopu potřeba číst! Znamení popisované zde v úvodu kapitoly je totiž tím, k čemu se pak bude Ježíš ve svých výrocích po celou 6. kapitolu napořád vracet, aby svým učednicím a učedníkům odkryl hloubku svého „znamení“, připomeňme si tudíž tyto výroky:
- vv. 32–33: „Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z nebe vám dává můj Otec. Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“
- v. 35: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit.“
- vv. 47–48: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života.“
- v. 51: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.“
Přátelé v Kristu!,
jistě se mě můžete zeptat, co to znamená pro nás, zvláště když jsme u rozhlasu, a tak nemůžeme slavit Večeři Páně?
Prvně jsme varování před politickým nepochopením, před hledáním mesiášů v triumfalismu a populismu. Dobrý špatný příklad takového přístupu jsme viděli u našeho expremiéra, který populisticky ze státního rozpočtu rozdával tak, až je z toho gigantický státní dluh, a přitom byl triumfalisticky „best in covid“. Kam tahle cesta vede vidíme teď u soudruha Putina, který se pasuje do role „spásného světla z východu“ a nebojí a neštítí se přitom po ďábelsku obhajovat útočnou válku citátem z 15. kapitoly Janova evangelia: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“ Fuj, ale dost o tom.
Druhé, co náš text říká, je, že je sice důležité a dobré se účastnit na Večeři Páně, přijímat Eucharistii, ale ke spáse je nezbytně nutný toliko vztah k Ježíši Kristu – „Chlebu života“. Pozor tedy na magické chápání Svátostí! Všimněte si, že možná právě pro tohle Jan jako jediný z evangelistů vynechává příběh o poslední večeři a nahrazuje ho příběhem o mytí nohou.
Amen.
PŘÍMLUVNÁ MODLITBA + OTČE NÁŠ
K: Teď budou následovat přímluvy, na jednotlivé přímluvy odpovídejme svým společným: Pane, smiluj se.
- Lektor1: Prosíme za ukončení ruské útočné války proti Ukrajině.
- L: Pane, smiluj se.
- Lektor2: Prosíme o požehnání pro dobrovolníky, diakonie, charity či neziskovky, které nasazují své síly pro zvládnutí uprchlické krize.
- L: Pane, smiluj se.
- Lektor1: Prosíme za ochranu naší země před všemi formami totality a okupace.
- L: Pane, smiluj se.
- Lektor2: Prosíme za řešení problémů, které způsobují prudce rostoucí ceny potravin, energií a pohonných hmot, zvláště za chudé lidi a také za chudé země závislé na Ukrajině a Rusku.
- L: Pane, smiluj se.
- Lektor1: Prosíme za ty, kteří těžce nesou vypjatou situaci a propadají agresi či zoufalství.
- L: Pane, smiluj se.
- Lektor2: Prosíme za lásku a pokoj pro rodiny, přátelství i pro ty, kdo jsou nebo zůstali sami.
- L: Pane, smiluj se.
K: Vše vyslovené i nevyslovené shrňme do té modlitby, kterou nás naučil náš Pán Ježíš Kristus:
Všichni: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.