Zdá se, že jednou z priorit současného vedení magistrátu a městských částí Prahy jsou pomníky – jejich stavění a bourání. Je to součástí trendů ve světě – vzpomeňme boření pomníků v USA během demonstrací Black lives matter, ničení soch a pomníků v Polsku a na Ukrajině. Moje cynické já krokům magistrátu rozumí: o kulturně – symbolických otázkách si každý něco myslíme, týkají se obecně mravních hodnocení dějin, naší minulosti, nás jako lidí, Čechů, takže nás nenechávají neutrálními, snadno mobilizují. Pro politika je tak jednodušší hrát touto kartou, něž se věnovat tématům jako nedostupnost bydlení, organizace sociálních služeb, managmentu městských podniků, dopravě, kvalitě školství, hyperturismu. Pro politický úspěch má boření a stavění pomníků […]

Trampoty s pomníky v Praze (Juraj Laššuth)[...]

Je po voľbách, a volebná kampaň, to je  zvyčajne čas debát: čo je kľúčový problém Slovenska, kde sú jeho príčiny, ako ich riešiť, kto si zaslúži, aby mu bola zverená vláda. A keďže ide o moc, takéto úvahy nie sú v kampani len školskou hrou, pred voľbami sa (zvyčajne) myslí vášnivo, razantne: chcete presvedčiť, pretože keď presvedčíte, môžete jednať, resp. zvyšujete šancu, že vaše okolie, Slovensko, bude také, aké by ste si ho vy priali mať, v opatere ľudí, ktorým dôverujete. Jar 2020 tak je skvelým obdobím pre politický komentár – kampaň dá podnety, nástojčivosť a vášnivosť, pocit, že o niečo ide, koniec kampane zase odstup, pokoj potrebný k nestrannosti, […]

Stav Slovenska na jar 2020 (Juraj Laššuth)[...]