Naše církev se rozhodla vyhlásit 2020. rok Páně jako „Rok vyznání a pokory“, zároveň se však rozhodla připomenout v rámci tohoto roku asi nejvýznamnějšího českého (ne ve smyslu národním, nýbrž ve smyslu státní příslušnosti k Zemím koruny české) luterána – pokorného vyznavače: kněze, kazatele, trpitele, hudebníka, hudebního skladatele, „hudebního vydavatele“, náboženského spisovatele a překladatele Jiřího Třanovského. Protože je Jiřík Třanovský bytostně spjat se Slezskem a slezskými luterány, neboť z tohoto prostředí vzešel a v něm byl formován, vidí naše církev v připomínce jeho osoby styčný bod s naší partnerskou církví LECAV (jakož i SCEAV): odtud právě výstava a proto výstava putovní, aby „putovala“ oběma našimi církvemi, a tak nás spojovala a propojovala (duchovně sjednocovala).
Tak se ještě před „šílenstvím kolem koronaviru“ mohla v plzeňském sboru odehrát velikostí sice malá, ale významem velká událost: Slavností vernisáž výstavy o Jiřím Třanovském v plzeňském kostele Nejsvětějšího jména Ježíš („u Ježíška“) užívaném naším církevním sborem. Na začátek se sluší podotknout, že samotná výstava má hodně panelů, které by se všechny do malinkého kostelíka u Ježíška ani nemohly vejít… a tak bylo vybráno jen sedmero panelů nejdůležitějších!
V odpoledních hodinách soboty 7. března LP 2020 jsme se tedy sešli k vernisáži… členové plzeňského sboru, náš biskup Marián, reprezentanté pražských sborů, plzeňští českobratrští evangelíci, metodisté, ba i římští-katolíci… a vzácný host ze Slezska: farář LECAV v Hrádku Jakub Retmaniak.
Po mém kratinkém úvodním slově se začal koncert souboru Ad laetitiam vedeného Mílou Esterlem (dlužno podotknout, že členové souboru nebyli jen vystupujícími, ale také zainteresovanými posluchači) provázený několika luterským varhanními skladbami v podání Jana „Honzíka“ Esterleho (našeho kantora). Koncert Ad laetitiam měl dvě části: ta první připomněla předchůdce a současníky Jiřího Třanovského (mně utkvěli: H. Schütz a bratrská píseň), druhá pak dala zaznít dílu samotného Třanovského (v mysli utkvěl, jak jinak, mocně zpívaný Hrad přepevný…)
Doprostřed koncertu pak byla vložena Jakubova přednáška o Slezsku, Slezanech a slezských evangelících… Lekli i zasmáli jsme se, když bratr Retmaniak začal 55 tisíc let zpátky… ale ono to nakonec bylo osvětlením názvů pro „Slezsko“… Bratr farář nám výstižně a stručně (a nikoli bez humoru) popsal tamní historické poměry. Jen(že) člověk nabyl při přednášce dojmu, že oni se ti protestanté na Těšínsku pořád jen štěpí: tu z důvodů dělení států, tu z nacionálních důvodů, tu z důvodů rozdílné zbožnosti, tu zlodílem komunismu… ale přednáška skončila zmínkou o Bohoslužbě smíření a nadějným výhledem. Dílem bratr Retmaniak, dílem bratr Esterle pak ovšem poukázali na to, že jsou i věci které sjednocují, spojují a dávají naději, např. Třanovského služba na více místech, která tak „osudově“ propojila tři dnešní státy a jejich evangelíky, a zvláště pak jeho krásné písně s ekumenickým potenciálem…
Po skončení oficiálního programu bylo potřeba shlédnout samotnou výstavu, přičemž se bylo lze občerstvit… krásné bylo, že debata lidí se kolem výstavy a koncertu točila a obojího se dotýkala.
Bohu díky!
Tomáš M. Živný
