Sme stvorení k tomu, aby sme sa stali šťastnými (Ondrej Kotsch)

Eseje & úvahy | Autor: |

Sme stvorení k tomu, aby sme sa stali šťastnými, môže znieť ako len jeden z ďalších výrokov o šťastí, ktorý sa stavia do radu iných nespočetných výrokov, návodov, postupov a zaručených receptov k šťastiu. Ak máme problém sa medzi nimi orientovať, či si ich pamätať, nemusí nám to vôbec robiť starosti. Podstatu tejto veci si totiž určite pamätáme. Tá je vpísaná do srdca každého človeka: snaha a túžba každého jedného človeka po šťastí. Nikto nechce byť nešťastný, nikto netúži a ani sa neusiluje o nešťastie. Nanajvýš sme ochotní akceptovať určité nešťastie, aj to len vtedy, keď nás privedie k väčšiemu šťastiu alebo sa s nešťastím uspokojíme, pretože nevidíme žiadnu možnosť stať sa šťastnými. Nešťastie […]

Sme stvorení k tomu, aby sme sa stali šťastnými (Ondrej Kotsch)[...]

Stav Slovenska na jar 2020 (Juraj Laššuth)

Kultura & společnost, Názory & polemiky | Autor: |

Je po voľbách, a volebná kampaň, to je  zvyčajne čas debát: čo je kľúčový problém Slovenska, kde sú jeho príčiny, ako ich riešiť, kto si zaslúži, aby mu bola zverená vláda. A keďže ide o moc, takéto úvahy nie sú v kampani len školskou hrou, pred voľbami sa (zvyčajne) myslí vášnivo, razantne: chcete presvedčiť, pretože keď presvedčíte, môžete jednať, resp. zvyšujete šancu, že vaše okolie, Slovensko, bude také, aké by ste si ho vy priali mať, v opatere ľudí, ktorým dôverujete. Jar 2020 tak je skvelým obdobím pre politický komentár – kampaň dá podnety, nástojčivosť a vášnivosť, pocit, že o niečo ide, koniec kampane zase odstup, pokoj potrebný k nestrannosti, […]

Stav Slovenska na jar 2020 (Juraj Laššuth)[...]

Stalo se v Plzni: Vernisáž výstavy o Jiřím Třanovském

Kultura & společnost, Ze života ECAV v ČR | Autor: |

Naše církev se rozhodla vyhlásit 2020. rok Páně jako „Rok vyznání a pokory“, zároveň se však rozhodla připomenout v rámci tohoto roku asi nejvýznamnějšího českého (ne ve smyslu národním, nýbrž ve smyslu státní příslušnosti k Zemím koruny české) luterána – pokorného vyznavače: kněze, kazatele, trpitele, hudebníka, hudebního skladatele, „hudebního vydavatele“, náboženského spisovatele a překladatele Jiřího Třanovského. Protože je Jiřík Třanovský bytostně spjat se Slezskem a slezskými luterány, neboť z tohoto prostředí vzešel a v něm byl formován, vidí naše církev v připomínce jeho osoby styčný bod s naší partnerskou církví LECAV (jakož i SCEAV): odtud právě výstava a proto výstava putovní, aby „putovala“ oběma našimi církvemi, a tak nás spojovala a propojovala (duchovně sjednocovala). Tak se ještě před „šílenstvím kolem koronaviru“ mohla […]

Stalo se v Plzni: Vernisáž výstavy o Jiřím Třanovském[...]

Ordinácia nového pracovníka

Ze života ECAV v ČR | Autor: |

Teraz choď, ja budem s tvojimi ústami a poučím ťa, čo máš hovoriť. (2 Mojžišova 4, 12) Týmito slovami sa prihovoril brat biskup Marián Čop ordinovanému Ondrejovi Kotschovi v druhú pôstnu nedeľu, na službách Božích Slovenského ev.a.v. cirk. zboru dňa 8. marca 2020. Na základe slov, ktoré zazneli Mojžišovi, keď ho Hospodin posielal k izraelskému ľudu do Egypta, aby ich vyviedol z otroctva k životu slobody v Kanaáne, zaznela zvesť ordinovanému bratovi Ondrejovi, ktorého Pán Boh prostredníctvom našej cirkvi posiela do duchovnej služby pre Boží ľud v našej cirkvi nielen v cirkevných zboroch v Prahe ale aj v Brne a Plzni. Okamih ordinácie je veľmi silným momentom pre každého, kto sa k tejto službe odhodlá, hlavne keď […]

Ordinácia nového pracovníka[...]

Personalia: Ondrej Kotsch – jáhen pro misijní činnost

Ze života ECAV v ČR | Autor: |

Volám sa Ondrej Kotsch, v roku 1992 som sa narodil v Kežmarku, kde som bol aj pokrstený. Konfirmovaný som bol v cirkevnom zbore Prešov, v ktorom som prežil väčšiu časť svojho detstva i dospievania až po maturitu na Evanjelickom kolegiálnom gymnáziu. V roku 2010 som sa prihlásil na Eberhard Karls Universität Tübingen v Nemecku, kde som začal študovať evanjelickú teológiu. Už počas gymnázia som vnímal túžbu a veľký záujem ísť študovať teológiu. Pre toto štúdium som sa rozhodol najmä preto, že som pocítil Božie povolanie ku kňažskej službe, ktoré pociťujem dodnes. Počas prvej polovice môjho štúdia som strávil semester na Evanjelickej vysokej škole Augustana v bavorskom mestečku Neuendettelsau. Po úspešnom ukončení […]

Personalia: Ondrej Kotsch – jáhen pro misijní činnost[...]

Personalia: Stanislav Šlechta – člen revizní komise církve

Ze života ECAV v ČR | Autor: |

Narodil jsem se 28. 2. 1971 v Havaně, kde můj otec pracoval na obchodním oddělení. Vzhledem k tomu, že byl na Kubu vyslán celkem třikrát, strávil jsem tam celkem devět let. Po návratu z posledního pobytu v roce 1988 jsem vystudoval obory „Mezinárodní obchod“ (hlavní specializace) a „Mezinárodní vztahy“ (vedlejší specializace) na Vysoké škole ekonomické v Praze. Po ukončení studia státní zkouškou v roce 1994 jsem začal pracovat jako referent na odboru Latinské Ameriky Ministerstva zahraničních věcí ČR a v letech 1996 až 2000 jsem byl vyslán na Velvyslanectví ČR v Buenos Aires, kde jsem se v lednu 1998 také oženil s arabistkou Mirjam Šimkovou. Po návratu jsem opustil MZV a krátce pracoval v soukromém sektoru (spedice, bankovnictví), ale v roce […]

Personalia: Stanislav Šlechta – člen revizní komise církve[...]

Personalia: Michelle Tesařová – dozorkyně Církevního sboru ECAV v Plzni

Ze života ECAV v ČR | Autor: |

Narodila jsem se v říjnu roku 1991 jako provorozené dítě mým milovaným rodičům, kteří před komunismem prchli do USA, přesněji do Kalifornie. Zde jsem prožila první léta svého života, než se s námi (mnou a mojí mladší sestrou) rodiče rozhodli vrátit do mezitím již vzniklé České republiky. Díky práci mého otce jsme celá rodina často cestovala a v letech 2007 a 2008 jsme bydleli v Mexiku, v historickém přístavním městě Veracruz, kde jsme já i má sestra navštěvovaly střední školu. Po návratu jsem se, hlavně z důvodu působení v Kühnově dětském sboru, které mě časově velmi vyčerpávalo, natrvalo přestěhovala z Benešova do Prahy, změnila jsem tedy i školu. V roce 2011, po složení maturity na Gymnáziu Evropská v pražských Dejvicích jsem se rozhodla vyměnit Prahu […]

Personalia: Michelle Tesařová – dozorkyně Církevního sboru ECAV v Plzni[...]

My Path in You And Your congregation St. Micheal’s Lutheran Church – Isabel Sovitzky

Téma, Ze života ECAV v ČR | Autor: |

Praise to you, Oh Christ, Lord of all creation. You have made all things beautiful in their time. When I look at the heavens, the work of Your fingers, what is man that You are mindful of him? But You have searched me and known me. You test my heart and my mind. In Your book were written, every one of them, the days that were formed for me, when as yet there were none of them. Your rod and staff have guided me into the true path. For this I give You thanks and will glorify Your name forever. How many […]

My Path in You And Your congregation St. Micheal’s Lutheran Church – Isabel Sovitzky[...]

Moje cesta do církve aneb jak jsem se stala členkou – Magdalena A. Hromadová

Téma, Ze života ECAV v ČR | Autor: |

Kdyby se mě někdo zeptal, jaká byla moje cesta do našeho sboru, musela bych začít pravděpodobně tam, kde začíná moje celoživotní cesta – u mého samotného narození. Protože vše, co mě od té doby potkalo určitým způsobem přispělo k tomu, že jsem dneska tam, kde jsem – jsem členkou Církevního sboru ECAV v Praze a v ČR, ve kterém zastávám funkci místodozorkyně a vedu dětské besídky i klub maminek. Moje cesta do sboru tedy začíná tím, že jsem se narodila do evangelické rodiny. Tedy musím se opravit – skoro každé manželství v předešlých generacích mé rodiny bylo smíšené, katolicko-evangelické. Nakonec se vždy jednomu z těchto dvou vyznání přikládala větší váha (většinou se jednalo o vyznání muže) a děti byly pokřtěny v té […]

Moje cesta do církve aneb jak jsem se stala členkou – Magdalena A. Hromadová[...]

Moje cesta do církve aneb jak jsem se stal členem – Miroslav Balú Vaňáček

Téma, Ze života ECAV v ČR | Autor: |

Stalo se to na Štědrý den o Vánocích před třemi lety, ale začátek je třeba hledat v minulosti o něco hlubší. Táhlo mi tehdy na třicet let a po několika životních a hlavně milostných kotrmelcích jsem tak nějak nevěděl, co se svým životem. Vysokou školu jsem po 7 letech přerušovaného studia úspěšně nedokončil a zatím co se mí spolužáci houfně ženili a zakládali rodiny, já měl to štěstí, že jsem mohl chodit po plzeňských klubech a jako správný bohém debatovat o smyslu a nesmyslu života nad sklenkou nějakého toho moku. Tehdy jsem si oblíbil jeden plzeňský klub, říkejme mu třeba Kafé Panoptikum. Neřekl bych, že by ten název byl kdy přesný. Káva se tu sice dala koupit a dokud fungoval […]

Moje cesta do církve aneb jak jsem se stal členem – Miroslav Balú Vaňáček[...]