Tradičně neděle Zboření jeruzalémského chrámu, nyní slavena německými církvemi jako Israelsonntag. Odtud jsou vzata některá čtení – evangelium a kázání na něj jsou ale pokračováním výkladu o podivuhodném rybolovu.
Evangelium a základ kázání: Lukáš 5,(1-)9b-11
Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.“ Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.
Slyšeli jsme, jak Ježíš vstoupil do života rybáře Šimona, a sice doslova vstoupil, do jeho lodi a také do jeho rybářského povolání s těžkostmi, které přináší. Když Pán Ježíš vstoupí do našeho života, může to být velmi nebezpečné, může to úplně změnit náš život. Tak to dopadlo i s Šimonem a jeho druhy: Na konci vyprávění opouštějí všechno, co tvořilo jejich dosavadní život, a jdou za Ježíšem.
Máme odvahu naslouchat evangeliu dál, když víme, že totéž se může stát i nám, když uvěříme Ježíšovu slovu? Šimonovo celoživotní dobrodružství s Ježíšem začíná nevinně a nenápadně: „Ježíš stál u břehu jezera Genezaretského; tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě.“
To byl začátek Šimonova příběhu i našeho příběhu, skrytý ve slovech, která jsme možná přehlédli, ale vykladači Písma si jich dávno dobře všimli: „tu uviděl„. Šimon ještě nic nevěděl a my jsme také ještě nic nevěděli, a Pán Ježíš už zaměřil pohled na nás a na náš život, a už si nás vyhlédl jako ty, které chce zapojit do svého díla. Ještě jsme jako Šimon a jeho společníci byli bezejmenní – rybáři, zástupy, ale už jsme se začali vynořovat z davu a vstupovat do osobního rozhovoru s Ježíšem. Na konci už to nejsou „rybáři“, ale Šimon a také „Jakub a Jan, synové Zebedeovi, kteří byli Šimonovými společníky“.
Pán Ježíš kupodivu tenkrát našel něco, o co nás mohl požádat: „Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy.“ V našich příbězích to bylo asi něco jiného, ale i u nás uviděl Pán Ježíš kdysi něco, co mohl použít pro své dílo a o co nás mohl požádat. Pak jsme stejně jako rybář Šimon ustoupili do pozadí a Ježíš učil zástupy. Šimon s ním byl na lodi a poslouchal Ježíšovo učení. Ježíše už znal, v předchozí kapitole Lukáš vypráví o tom, že Ježíš uzdravil Šimonovu tchyni, takže Šimon věděl, že Ježíšovo učení není jen slovo do větru. „Lidé se na Ježíše tlačili, aby slyšeli Boží slovo,“ říká Lukáš.
Petr je v tu chvíli jedním z posluchačů, součástí zástupu, který naslouchá, součástí davu. Asi jako my zde, když nasloucháme Božímu slovu. Pak se ale situace změní: „Když Ježíš přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu!“ Tady končí obecné naslouchání v davu, tady jsem to já, koho Ježíš oslovil, a ne nějak obecně, ale zcela osobně, s výzvou, abych udělal něco, co se mi dokonce zdá pošetilé. Je tu slovo, kterému nestačí pouze naslouchat, s kterým nestačí pouze souhlasit, ale které je třeba učinit.
Lukáš ve svém evangeliu neustále střídá Ježíšova slova a Ježíšovy činy, tak i v tomto vyprávění. Ale Lukáš ve svém evangeliu také zdůrazňuje, že na Ježíšovo slovo je třeba odpovědět jednáním. V příští kapitole se Ježíš zeptá: „Proč mne oslovujete ‚Pane, Pane‘, a nečiníte, co říkám?“ A o dvě kapitoly později: „Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a podle něho jednají.“
Petr se poslušností Ježíšova slova již postupně stává Ježíšovým bratrem, a také my se stáváme Ježíšovými bratry a sestrami, když přejdeme od poslechu k poslechnutí Ježíšova slova. Petr poslechne Ježíšovu výzvu k rybolovu, na Ježíšovo slovo zajede na hlubinu a spustí sítě. „Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly.“ Petr v tu chvíli zahlédne v Ježíšovi zjevení Boží přítomnosti, a odpoví na ně tím, že padne Ježíšovi k nohám a vyzná svou hříšnost, tedy svou oddělenost od Boží svatosti.
Nejde zde o nějaké konkrétní hříchy, ale o poznání propasti mezi hříšným člověkem a svatým Bohem; proto mu také Ježíš neodpouští hříchy, ale řekne mu: Neboj se! Neboj se řekl Bůh či jeho anděl už mnoha jiným lidem v Písmu svatém, kteří se setkali s Boží svatostí: Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš“.
„A v té krajině byli pastýři pod širým nebem… Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově“.
Toto Neboj se uslyšel nyní i rybář Šimon, když se mu zjevila sláva Páně. Ale tím příběh nekončí: Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.“
A nyní se příběh zase vrací na počátek: Pán Ježíš vstoupil do Šimonova života, vstoupil do jeho rybářské lodi. Nelovil však ryby, ale zvěstoval radostnou zvěst, protože k tomu byl podle svých vlastních slov na konci předchozí kapitoly poslán. Zvěstování je to, oč jde. A Ježíš zvěstující z lodi je jako rybář, který rozhodil sítě a shromažďuje zástupy do Božího království. A nakonec povolá Šimona ke spolupráci na službě zvěstování, na tom velkém rybolovu pro Boží království.
Evangelista Marek ani o tom podivuhodném rybolovu nevypráví, jen nám řekne, že Ježíš „šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ Ihned opustili sítě a šli za ním. O něco dále uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítě. Hned je povolal. A zanechali na lodi svého otce Zebedea s pomocníky a šli za ním.“ U Marka proto více vynikne hlavní smysl Ježíšova jednání: Povolávání spolupracovníků ke zvěstování. U Lukáše je vyprávění spojeno s jednou z událostí, kde Ježíš zjevoval učedníkům svou slávu: Šimon a synové Zebedeovi budou s Ježíšem i na hoře proměnění.
Lukáš si neodpustí i malou ironii: Šimon řekl Ježíšovi: Odejdi ode mne! ale nakonec je Šimon tím, kdo naopak všechno opustí a půjde za Ježíšem: „Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním“. A vykladači soudí, že i u Lukáše je tím největším zázrakem nikoli podivuhodný rybolov, ale to, že Šimon, Jakub a Jan všechno opustili a šli za Ježíšem.
Takhle nebezpečné ovšem setkání s Ježíšem je. Nejsem si jistý, co bychom si o nich mysleli, kdybychom tam tenkrát byli. Nejsem si jistý, co bychom si mysleli, kdyby to někdo udělal dnes. Možná bychom jejich rozhodnutí zlehčovali – jsou mladí. Někdo by je možná začal moralizovat – utečou od práce, od rodičů… Co z takových lidí bude! Pán Ježíš ostatně nic podobného od většiny lidí nečeká – ale od někoho právě tohle čeká. A mnozí museli a i dnes musí pro Ježíše opustit opravdu mnoho. Nakonec to víte nejlépe sami, co jste museli opustit.
Je tedy následování Krista jen pro některé? Pokud řekneme, že je pro všechny, musíme pak snížit nároky. To je asi typické pro současné křesťanství, slevovat nároky, aby se tam každý nějak vešel – nemáme rádi elity a máme rádi rovnost. Ale v minulosti reformačního křesťanství je i opačný extrém: Následování je pro všechny, a z nároků neslevíme. V pozdním středověku to byl zejména důraz na chudobu: Pro všechny platí příkaz opustit všechno a nemít žádný majetek. Tento přístup ale vedl k sektářství, protože je pro většinu lidí neuskutečnitelný.
Zůstaňme proto u Ježíšova přístupu: Jedny volá k radikálnímu následování, druhému řekne: Vrať se ke své rodině. Opustit všechno není samoúčelné: Šimon, Jakub a Jan opouštějí všechno, co by jim překáželo v jejich apoštolské službě. V nějaké míře ale k tomu Ježíš volá i nás: Co v tvém životě ti brání, abys byl opravdovějším křesťanem? Abys lépe sloužil Bohu a lidem? Opusť to všechno! Cesta za Ježíšem není cestou od lidí, ale cestou k lidem. Když všechno opustíme a vydáme se za Ježíšem, jsme nasměrováni k lidem: „Od nynějška budeš lovit lidi.” (A ovšem třeba také: Vrať se domů ke své rodině.)
Pán Ježíš řekl Šimonovi proroctví, které se hned má naplnit: „Od této chvíle budeš lovit lidi“. Užil tím obraz, kterému rybář Šimon dobře rozumí: Budeš jako já dnes z tvé lodi zvěstovat lidem evangelium. Rozhodíš sítě a budeš shromažďovat lidi pro Boží království. Tento obraz židé znali ze Starého zákona, Hospodin v něm ohlašoval svému rozptýlenému lidu, že jej shromáždí z celého světa jako rybář shromažďuje ryby do sítě. Pro toto shromažďování se užívalo zvláštní slovo, které odlišovalo rybolov na háček, při němž se ryba zabije, od uchování ryb na živu. Stejné sloveso označovalo v příbězích o izraelském válčení uchovávání zajatců na živu. Překladatelům Bible kralické se to zdálo důležité, proto přeložili: I dí Šimonovi Ježíš: Nebojž se. Již od tohoto času lidi živé budeš loviti. Tomuto obrazu zřejmě dobře rozuměli ale i Lukášovi řečtí a římští čtenáři: Petronius píše ve svých slavných Satirách, že řečník (magister eloquentiae) je jako rybář, piscator. Diegenes Laertius ve svých životopisech slavných lidí říká o Pythagorovi, že byl „lovcem lidí“. Nejblíže smyslu slova byla možná Asenat z židovských apokryfů, když říká o Josefovi, že ji ulovil svou krásou a chytil jako rybu svou moudrostí. Právě to naše pokleslé „ulovit někoho“ je možná smyslu Ježíšových slov blízko: Usilovat o někoho, koho máme rádi, a získat jeho lásku.
+Dej Bůh, abychom jako Šimon viděli zázrak, že naše sítě jsou plné, a také, abychom viděli ten zázrak, že lidé opouštějí všechno, co jim brání následovat Krista, a jdou za ním. A.